Trumšajt

Tromba Marina, někdy také nazývána trumpeta marina, trumšajt, je historický hudební nástroj, který pochází z 16. století a byl populární zejména v renesanční a raně barokní hudbě. Jedná se o druh strunného nástroje, jehož konstrukce připomíná loutnu nebo citeru, ale s výrazně odlišným způsobem hraní a charakteristickým zvukem.

Původ a vývoj

Tromba Marina se vyvinula z primitivních strunných nástrojů, jako byly středověké harfy a různé druhy nástrojů z rodiny psalteria. Název tromba marina (neboli “mořská trubka”) pravděpodobně odkazuje na specifický zvuk, který nástroj produkuje – charakteristický, silný a jasně znějící tón, který měl připomínat zvuk mořských vln nebo zvuk trubky.

Poprvé je zmíněn v 16. století, kdy se stal součástí renesančních orchestrů a komorní hudby. Nástroj měl 3 až 5 strun a byl používán jak sólově, tak v komorních sestavách. V některých případech byl nazýván i tromba marino, kvůli podobnosti s trubkou, i když jeho zvuk byl daleko jemnější a více resonantní.

Konstrukce

Tromba Marina byla dlouhá a relativně tenká, se dvěma hlavními částmi: tělem (vyrobeným obvykle ze dřeva) a strunami, které byly napnuty přes rezonanční desku. Struny byly buď hratelné pomocí smyčce či prsty. Charakteristickým znakem tohoto nástroje bylo to, že nástroj měl pouze několik strun, ale ty byly napnuty tak, že vibrace byly zesíleny pomocí rezonátoru – což vedlo k silnému, ale zároveň hlubokému tónu. V některých případech měl Tromba Marina i středový sloup, který pomáhal rezonovat a vytvořit jasný tón.

Použití a role v hudbě

Tromba Marina byla oblíbená pro svou výraznost a schopnost produkovat silný zvuk, který mohl dobře vyniknout v malých ansámblech. V renesančním období byla obvykle používána pro hraní melodických linií nebo doprovodů v kapele, často v doprovodu dalších strunných nástrojů jako loutny nebo violy da gamba. V některých případech byla také používána v církevní hudbě jako součást větších souborů.

V 17. století, zejména s nástupem baroka, se tromba marina začala postupně vytrácet z hudební scény. Vývoj nových nástrojů, jako byla viola da gamba, a změna hudebních preferencí vedly k tomu, že tento nástroj byl nahrazen jinými, více komplexními strunnými nástroji.

Obnovení zájmu

I když tromba marina během 18. a 19. století upadla v zapomnění, v moderní době, zejména s rostoucím zájmem o historické nástroje a autentické výkony renesanční a barokní hudby, byl tento nástroj opětovně objeven a znovu se stal součástí některých souborů historické hudby.

V současnosti se tromba marina používá zejména v hudebních ansámblech, které se specializují na historické instrumenty, a občas se objevuje i v soudobých kompozicích, které se inspirovaly renesančními zvuky. Oživení zájmu o tento nástroj je součástí širšího trendu oživení starších hudebních nástrojů a výkonů historické hudby.

Závěr

Tromba Marina je fascinujícím příkladem historického hudebního nástroje, jehož zvuk a konstrukce byly přizpůsobeny specifickým požadavkům renesanční a raně barokní hudby. I když nástroj dnes již není běžně používán, jeho zajímavá historie a unikátní zvuk stále přitahují pozornost hudebních historiků, muzikantů a nadšenců do historických nástrojů.