Viola

Viola je smyčcový hudební nástroj, který patří do rodiny houslí a je známý pro svůj bohatý a hluboký zvuk, který je nižší než zvuk houslí, ale vyšší než zvuk violoncella. V průběhu historie se viola vyvinula z primitivních smyčcových nástrojů a stala se klíčovým nástrojem v orchestru i komorní hudbě. Následuje podrobný přehled jejího vývoje.

1. Počátky smyčcových nástrojů (12. – 14. století)

Viola má své kořeny v raných smyčcových nástrojích, které se vyvinuly v Evropě ve středověku. Tyto nástroje byly součástí rodiny violin, která měla několik variant s odlišnou velikostí a laděním. Prvním známým nástrojem podobným violě byl rebec, který byl populární v Evropě od 10. století. Rebec měl charakteristické tělo a tři struny, a hrál se smyčcem, podobně jako dnešní smyčcové nástroje.

2. Renesance a raný barok (15. – 17. století)

Během renesančního období, mezi 15. a 16. stoletím, se objevil nový typ smyčcových nástrojů, které byly předchůdci dnešních houslí, violy a violoncella. Tyto nástroje se stále vyznačovaly relativně malými velikostmi a nejednotným laděním. V té době existovalo několik různých variant, které se lišily v počtu strun, velikosti a ladění.

V období baroka (17. století) byly smyčcové nástroje stále více standardizovány. V této době začaly vznikat nástroje jako viola da gamba a viola da braccio, což byly předchůdci moderní violy. Viola da gamba měla podobnou velikost jako violoncello a byla oblíbená především ve Španělsku a Itálii. Naopak viola da braccio byla držena na rameni, podobně jako dnešní viola.

V 16. století se smyčcové nástroje začaly přizpůsobovat pro použití ve víceformátových souborech. Během tohoto období se vyvinuly počátky moderní houslové rodiny. Stradivari, Amati a Guarneri byli významní výrobci, kteří začali standardizovat design nástrojů jako viola, čímž položili základy pro moderní výrobu.

3. Barokní a klasický rozkvět (17. – 18. století)

V 17. století se nástroje ve smyčcové rodině staly stále populárnějšími, a viola byla rozšířena do široké škály hudebních souborů. V době baroka začal být používán výraz „viola“ pro nástroj, který měl tvar podobný dnešní violě, i když byl stále o něco větší než současná podoba. Tento nástroj se začal objevovat v orchestru jako doplnění k houslím a kontrabasu. Nástroje, které byly vyráběny, měly větší tělo, delší hmatník a vylepšený zvuk.

V období klasicismu, přibližně ve 2. polovině 18. století, začal být standardizován moderní tvar violy. Nástroj se začal používat nejen ve dvorních souborech a orchestrech, ale i v komorních souborech, kde se stala nedílnou součástí kvartetních sestav. Kompozitoři jako Wolfgang Amadeus Mozart a Joseph Haydn se začali zajímat o tuto velkou smyčcovou variantu a začali komponovat pro ni specifické skladby, ať už jako sólové nástroje nebo součásti komorní hudby.

4. Vývoj v 19. století – Romantismus

Ve 19. století, během romantické éry, se viola stále více etablovala jako solový nástroj. Významné změny ve vývoji violy zahrnovaly zvětšení velikosti nástroje, zejména v délce a šířce. Během tohoto období se nástroj stal více uznávaným v orchestru, a skladatelé jako Felix Mendelssohn nebo Robert Schumann začali komponovat pro violu nejen jako součást orchestrované hudby, ale také jako sólový nástroj. V této době byl také vynalezen moderní smyčec, který měl delší rukojeť a byl tenčí, což umožnilo lepší techniku hraní.

Také ve 19. století začal být kladen důraz na zvukový rozsah violy. Nové techniky hraní, jako jsou vyšší tóny, začaly být více zkoumány a užívány. Počet výrobců se zvýšil, s některými slavným jmény, jako byl Antonio Stradivari nebo Giuseppe Guarneri, jejichž nástroje se staly ikonickými nejen pro housle, ale také pro violy.

5. 20. století a moderní vývoj

Ve 20. století se vývoj violy soustředil na vylepšení jejího zvuku a techniky hraní. Významnou změnou bylo použití nových materiálů při výrobě smyčců, strun a dokonce i dřeva, což vedlo k vyšší kvalitě a stabilitě nástrojů. Významně se rozšířila i role violy v orchestru, a to nejen jako doplňkového nástroje, ale i jako nástroje schopného vyniknout ve sólových skladbách.

V současnosti je viola standardizovaná v různých velikostech a od jejího vzniku prošla výrazným vývojem. Je používána jak v orchestru, tak v komorní hudbě, a mnoho skladatelů píše specificky pro tento nástroj. Vzrostl i její význam v moderním hudebním světě, kde je žádaná pro svou teplou a expresivní barvu zvuku.

6. Současnost a význam violy dnes

Dnes je viola důležitým nástrojem nejen v orchestru, ale také v mnoha komorních ansámblech, včetně smyčcových kvartetů, kde tvoří klíčový element mezi houslemi a violoncellem. Moderní violisté mají k dispozici širokou škálu nástrojů a technik, které mohou využít pro výkon ve všech stylech hudby – od klasiky až po soudobé experimenty.

Význam violy v hudbě 21. století roste, nejen díky jejímu hlubokému a silnému zvuku, ale také díky širokému repertoáru, který zahrnuje jak klasické skladby, tak nově komponované díla.

Závěr

Vývoj violy je příkladem evoluce smyčcového nástroje, který prošel mnoha změnami, od středověkých rebeců a raných viol až po moderní violu, jak ji známe dnes. Tento nástroj, který je nezbytný pro orchestrální i komorní hudbu, zůstává důležitou součástí hudební kultury a jeho historie odráží neustálý pokrok ve vývoji hudebních nástrojů a techniky.