Historie a vývoj Lira da Braccio

Lira da braccio (nebo také lyra de bracio) byl evropský smyčcový nástroj, který byl velmi populární během renesance, zejména v Itálii v 15. a 16. století. Tento nástroj, který se obvykle držel pod bradou stejně jako housle, se vyvinul z předchozích nástrojů, jako byla vielle a lira da gamba, a jeho vývoj byl součástí širšího trendu, kdy se strunné nástroje začaly od 9. století vyvíjet pro různé účely. Lira da braccio měla specifickou roli v hudbě a kultuře té doby, zejména ve spojení s recitativy lyrické a narativní poezie a s doprovodem vokálních výkonů.

1. Původ a raný vývoj (14. – 15. století)

Lira da braccio měla svůj základ ve středověkém nástroji vielle, který byl oblíbený pro svůj bohatý zvuk a schopnost doprovázet zpěv. Lira da braccio se od svého předchůdce lišila způsobem držení – byla držena na paži, což je patrné z jejího názvu (“braccio” znamená v italštině paže). Tento nový způsob držení umožnil větší mobilitu a snadnější manipulaci s nástrojem, což se ukázalo jako výhodné pro jeho pozdější použití.

Lira da braccio se vyvinula v Itálii, kde se stala velmi oblíbeným nástrojem u dvorských a městských umělců. Byla často používána pro doprovod recitativů, což bylo charakteristické pro renesanční hudební scénu. V tomto období byla její konstrukce podobná jako u moderních houslí, ale s širším hmatníkem a plošší kobylkou. Tento design umožnil hraní akordů a jednoduchých melodických linií, což bylo důležité pro její použití v doprovodné roli.

2. Konstrukce a charakteristika

Lira da braccio byla obvykle vybavena 7 strunami, z nichž 5 bylo laděno jako u houslí (d–g–d’–a’–e’’) a dvě struny mimo hmatník sloužily jako drony (zvuková základna). Tento rozsah a ladění umožnily, aby nástroj nejen doprovázel melodie, ale také poskytoval harmonické zázemí. Struny pro drony byly laděny v oktávách a poskytovaly tak stabilní základ pro melodii.

Nástroj měl dlouhý, relativně široký hmatník a plochou kobylku, což umožňovalo hráči snadněji hrát akordy a vytvářet širší zvukovou paletu. Používal se dlouhý smyčec s velkým zakřivením, který umožňoval hraní větších akordů a byl ideální pro provádění harmonických a polyfonních textur. Vzhledem k těmto vlastnostem byla lira da braccio velmi efektivní při doprovodu zpěvu nebo tance.

3. Využití v hudbě a na dvoře (15. – 16. století)

Humanistická a lyrická hudba

Lira da braccio byla oblíbeným nástrojem pro doprovod lyrické poezie a recitace. V tomto období bylo její hlavní využití spojeno s humanistickými verši zpívanými básníky, jako byl Petrarcha a jeho následovníci. Byla populární v severoitalských městských státech, jako jsou Florencie, Ferrara, Mantova a Benátky, kde byla součástí kulturního života dvora a intelektuálních kruhů.

Lira byla používána nejen v komorní hudbě, ale také při veřejných slavnostech a festivalech, kde hrála důležitou roli v hudebních souborech. Tento nástroj měl zvláštní status mezi dvorskými nástroji a byl spojen s prestižními kulturními událostmi, což pomohlo zaručit jeho popularitu mezi uměleckými kruhy. Umělci, jako Leonardo da Vinci, byli známí svou podporou a zájmem o tento nástroj, a to nejen z hudební, ale i z umělecké perspektivy.

Skladatelé a dvorská hudba

Lira da braccio byla používaná nejen pro doprovod zpěvu, ale také v instrumentálních souborech. V 16. století se objevily skladby, které využívaly liru pro akordické hraní a harmonizování vokálních partů. Ve stejném období, kdy byl madrigal na vzestupu, se začal vytrácet význam liry da braccio na dvoře, protože novější a dynamičtější nástroje, jako housle, získaly na popularitě.

4. Pokles popularity a přechod k novým formám (konec 16. – 17. století)

Na konci 16. století byla lira da braccio vytlačena z hlavní scény, zejména kvůli vzrůstající popularitě houslí a violoncella, které nabízely širší technické a zvukové možnosti. Během baroka a klasického období byly strunné nástroje jako housle a violy preferovány pro jejich schopnost zahrát rychlé a technicky náročné pasáže. Lira da braccio byla postupně zapomenuta a stala se součástí historického a muzeálního kontextu.

Rozvoj lira da gamba a lirone

V průběhu 17. století byl vyvinut větší příbuzný nástroj – lirone, nebo také lira da gamba, který byl hraný mezi koleny, stejně jako kontrabas. Tento nástroj měl širší rozsah a silnější zvuk, což ho činilo vhodnějším pro barokní orchestrální hudbu.

5. Dochované příklady a moderní rekonstrukce

I přesto, že lira da braccio postupně upadla do zapomnění, dnes je stále předmětem studia a rekonstrukce. Několik dochovaných příkladů nástroje, zejména malby a kresby od renesančních umělců, jako jsou Leonardo da Vinci, Raphael a Giovanni Bellini, poskytují cenné informace o jeho vzhledu a konstrukci. Také Pesaro Manuscript z poloviny 16. století obsahuje několik záznamů o hudbě pro liru da braccio, což naznačuje, že byla používána i v tanci a instrumentálních souborech.

Současní muzikologové a historici hudby, jako Disertori, se pokusili rekonstruovat tento nástroj pomocí historických obrazů a dobových popisů, což vedlo k několika úspěšným pokusům o výrobu kopií a rekonstrukci hudebních technik spojených s lira da braccio.

Závěr

Lira da braccio byla důležitým nástrojem renesanční hudby, který sehrál klíčovou roli v doprovodné hudbě pro zpěv a tanec. Její historie ukazuje, jak se hudební nástroje vyvíjely v průběhu času, aby splnily specifické potřeby a požadavky hudebníků a umělců. Dnes, i když není již běžně používána, lira da braccio stále fascinuje historiky a muzikology a zůstává součástí kulturního dědictví renesanční hudby.